Dětství
Dětství je bezpochyby nejkrásnějším obdobím lidského života. Je to období, kdy všechny dospělácké starosti házíme za hlavu. Období, kdy prostě máme jenom své kamarády a nic jiného nás nezajímá. Bohužel dnešní děti se příliš brzy chtějí podobat dospělým. Neváží si dětství. Nechtějí být dětmi. Mně už je vlastně skoro osmnáct, a teprve teď mi dochází, že jsem si své dětství dostatečně neužila. Někdy bych se chtěla aspoň na malou chvíli vrátit, jenže to bohužel nejde. Je už pozdě. To, jak jsme žili nezměníme, ale můžeme ovlivnit to, jak budeme žít dál.
Strašně mě irituje, když jdu po ulici a naproti mně jde 12letá holka, na sobě vyzývavou minisukni, výstřih až někam do pasu (přehnané) a korunku tomu dodá cigareta v ruce. Řekněte mi upřímně – je tohle normální? Kam to lidstvo spěje? Sama znám čtyři nebo pět holek, které přišly o panenství ve 13ti nebo 14ti letech a nespočetně mladých lidí, kteří kouří od svých 12 nebo 13 let. Proč s tím začali? Chtěli si tím snad něco dokázat? Místo toho, aby dokázali, že mají taky svůj rozum (a neokoukávají všechno od svých vrstevníků), dokazují akorát to, jak jsou nevyspělí a hloupí. Nejenže cigarety stojí v dnešní době až nekřesťanské peníze (a jejich ceny se mají i nadále zvyšovat), ale navíc škodí zdraví. A o to víc, když s kouřením začínají takhle brzy. Místo toho, aby si užívali poslední zbytky svého dětství, chodí za školu, kradou, kouří, atd…Jsou sice lidé, kterým postupem času dojde, jak byli hloupí a snaží se to napravit (např. přestanou kouřit), ale těch lidí je málo. Většině to třeba dojde, ale cigaret už se prostě nedokáží zbavit.Ale to jsem docela odbočila. Chtěla jsem tím říct, že mladí touží rychle vyrůst, neuvědomují si ovšem, že dětství je nejkratší období celého života. Až vyrostou, tak už budou celý život jen pracovat a stárnout.
Najdou se i tací, pro které je jejich dětství hororem. Mého bratra děti na základce (na prvním stupni) šikanovaly. Utahovaly si z něj kvůli jeho silnější postavě. Když někdo něco provedl, svedly to něj. Stála proti němu celá třída. Jak se měl obhájit? Dokonce si na něj zasedla třídní učitelka. Po pár těžkých letech to skončilo tím, že přestoupil do jiné třídy. Dnes je spokojený.
Nedávno jsem četla příběh jedné ženy, která byla od dvanácti let zneužívána svým vlastním otcem. Do té doby si dětství maximálně užívala. A od té doby? Je jí už něco přes třicet, žije sama, s žádným jiným mužem nikdy nic neměla, a dodnes se každou noc budí hrůzou.
Já si na své dětství nestěžuji, ale kdybych to mohla nějakým způsobem vrátit…kdybych mohla něco změnit, chtěla bych vyrůstat na vesnici a ne ve městě, jako jsem vyrůstala. Naši mě odmalička nechtěli moc pouštět ven, báli se o mě (znáte to – spousta aut, málo hřišť,…). Navíc jsem kolem jedenáctého roku musela řešit docela složité problémy, které se spíše než mě, týkaly mých rodičů. Myslím si, že právě jejich generace měla krásné dětství. Dětství bez mobilů, bez počítačů, bez PSP…. Byli celý den venku se svými kamarády, mohli za nimi chodit několik kilometrů pěšky a jediná podmínka byla být do setmění doma. Nikdo se po nich nesháněl – a jak taky? Mobily přece neexistovaly. Neměli sice mnoho potravin, které jsou dnes samozřejmostí (maso, sladkosti, atd.), ale i s tím málem, co měli, se dokázali podělit s ostatními. A byli spokojení. Jak je to dnes? Myslím si, že některé dnešní děti jsou až nechutně rozmazlené. A buďme upřímní – v dnešním světě je všechno o penězích, a ty děti si to zatraceně uvědomují.
Dle mého názoru by se každý dospělý někdy rád vrátil do svých dětských let. Všichni si uvědomují, že jejich dětství uteklo jako voda. Když se mně nepodařilo prožít úplně ideální dětství, budu dělat všechno pro to, aby mým dětem ano. I když to asi bude těžké, protože je s největší pravděpodobností strhne vlna technických vymožeností. Chtěla bych, aby jednou mé děti přišly domů s roztrhanými kalhotami, odřenými koleny, ale s úsměvem na tváři. Pak si budu jistá, že prožily den, který stál za to.
