Hledáte brigádu? Tak si dejte POZOR!

Jistě každý z vás už někdy zabrousil na nějaké internetové stránky s inzeráty nabízejícími brigády. Ani já nejsem vyjímkou.  Jsem studentka a jak je všeobecně známo – studenti potřebují peníze. Za poslední měsíc jsem odpověděla na neskutečné množství inzerátů.  Den co den jsem seděla u internetu a hledala vhodnou brigádu v okolí mého bydliště. Těch inzerátů, na které jsem odpověděla, bylo nespočet. Možná vás to nepřekvapí, ale přes všechno to vydané úsilí brigádu stále nemám. V průběhu mého hledání přivýdělku a kontaktování různých lidí, firem a společností nastalo několik podobných situací, které by se daly rozdělit do několika skupin.

Do první a nejrozšířenější skupiny patří „snadné“ výdělky přes internet. Většinou se jedná o klikání na reklamy na webech nebo o založení vlastního webu s reklamama, na které klikají ostatní. O těchto „brigádách“ přes internet nic konkrétnějšího nevím, protože na ně neodpovídám, tudíž se tady dál nebudu rozepisovat. Jen prostě nevěřím tomu, když někde vidím inzeráty typu „Hledáte přivýdělek?  Snadná práce z domova!  Budete potřebovat pouze PC a internet. Založíte si stránky a peníze se Vám jen pohrnou. 5000-10 000 první měsíc!!!“ To je prostě blbost.

Do skupiny druhé bych zařadila prodej nejrůznějších kosmetických výrobků, šperků, domácích prostředků a koneckonců i úplně běžného zboží, jako jsou potraviny (Amway Business – podrobnější informace o zkušenostech s tímto systémem najdete na vengem.com). Do této druhé skupiny patří i pouliční prodej všelijakých drobností. Peníze z prodeje nejrůznějších klíčenek, magnetek a plyšáků jsou určeny mentálně a fyzicky postiženým osobám. Ovšem prodej těchto maličkostí narozdíl od prodeje šperků a kosmetiky je pro dobrou věc. Má smysl.

Do další – třetí skupiny spadají jednoduše podvody.  Sama jsem se už několikrát nechala napálit. V dalších článcích vás seznámím s inzeráty, na které jsem se já osobně napálila a na které si musíte dát pozor i vy. V jednom z připravovaných článků vás také podrobně seznámím se znaky podvodného inzerátu. Existuje prostě pár věcí, při kterých byste měli jednoduše zbystřit.

Do poslední čtvrté skupiny patří reálné brigády. Ty jsou ovšem velmi vzácné. Ale ani tady jsem neuspěla. Když jsem na nějaké narazila, tak to zase rychle skončilo. Buď už byla pracovní místa obsazená, nebo bych to nestíhala se školou. Nastaly také případy, kdy byla brigáda bohužel mužskou záležitostí. Já jako žena bych asi neuspěla, kdybych odpověděla na inzerát o odklízení  sněhu v zimě před jednou nejmenovanou firmou (ke všemu – ráno před školou).

Tento článek jsem napsala na základě vlastních špatných zkušeností. Byla bych ráda, kdyby tyto podvodné inzeráty úplně zmizely, ovšem všichni víme, že je to nereálné. Tak vám chci alespoň pomoct a poradit. Jestli máte nějaké podobné nebo naopak rozdílné zkušenosti, tak mi určitě napište ;)

zdroj: http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=56397&doctype=ART

zdroj obrázku: http://www.kr-zlinsky.cz/docDetail.aspx?docid=56397&doctype=ART

Komentáře (0)

Stephen King – CARRIE

Kniha vypráví o nenáviděné středoškolačce Cariette, které odmalička ztrpčuje život její vlastní matka. Je to totiž náboženská fanatička a svoji dceru nutí do stejné víry. Když Carrie ve svých sedmnácti letech dostane poprvé v životě menstruaci, matka jí namlouvá, že hřešila, a proto na ní bůh seslal tuto kletbu krve. Spolužačky si z ní neustále dělají srandu, ale jedné z nich – Susan je líto jak se chovala a nutí svého kluka, aby na nadcházející maturitní ples pozval právě Cariette. Ten tak učiní, i když mu dá velkou práci ji přemluvit. Je totiž nedůvěřivá vůči všem svým spolužákům. Ples ale probíhá hladce, všichni jí chválí šaty a chovají se k ní hezky. Dokonce jsou zvoleni za krále a královnu plesu. Jenže nad trůn kdosi přichystal dva kýble s prasečí krví. Byla to Chris, která měla od ředitele školy zakázaný vstup na ples. I když o této pasti nikdo nevěděl, všichni se Carrie začali smát. Celá byla politá prasečí krví. Utekla. Na všechny měla vztek a protože v sobě již dávno objevila schopnost telekineze (schopnost pohybovat věcmi, aniž by se jich dotýkala), silou mysli všechny zavřela v tělocvičně, kde se ples konal, a spustila protipožární ochranu – ze stropu začala téct voda. V kombinaci se zapojenou aparaturou kapely do elektřiny již nebylo záchrany. V tělocvičně zemřelo mnoho lidí, ale Carrie to nestačilo. Začala chodit po městě a ničit ho svým pohledem. Zabila svoji matku a stovky dalších. Nakonec zemřela i ona. Z části města, která nebyla úplně zničená, se lidé odstěhovali. Už nikdy nechtěli mít s tou hrůzou nic společného…

Nejdříve King tento horor vůbec nechtěl dopsat. Pár popsaných stránek vyhodil do koše, kde je našla jeho žena a donutila ho pokračovat. Dopomohla mu tím k veliké slávě, protože právě tento horor Kinga proslavil a dostal ho na vrchol jeho popularity.

carrie

Komentáře (0)

Stephen King – ŘBITOV ZVÍŘÁTEK

(originál – PET SEMATARY)

Jistý Luis Creed se přestěhuje se svojí rodinou – manželkou Rachel a dětmi Eileen a Gagem do městečka Ludlow ve státě Maine. Ihned se spřátelí se starším párem, který žije naproti. Starý pan Jud Crandall vykládá Luisově rodině o řbitovu zvířátek, kam děti pohřbívají své domácí miláčky. Když ovšem zemře Eileenin kocour Church, vezme Jud Luise v noci daleko za řbitov zvířátek na Mikmácké pohřebiště. Společně tam kocoura pohřbí. Ten se druhý den vrátí zpátky domů, ale je jiný…kus jeho duše už zůstal v záhrobí. Eileen začíná mít divoké prorocké sny. Sice neví, že její kocour zemřel (i když se jí to zdálo), ale cítí, že se změnil. Po čase Luisovi zemře syn Gage (srazí ho nákladní auto). Jud ho varuje, že nesmí ani pomyslet na to, že svého syna pohřbí na Mikmáckém pohřebišti. Luis to i přesto udělá. V noci po synově pohřbu vykope z městského hřbitova jeho malé tělíčko a dojde ho zakopat na ono pohřebiště, které by mělo zůstat všem utajené. Ze záhrobí se však vrátí stvůra v podobě dvouletého Gaga, který zabije skalpelem Juda a svoji matku Rachel. Snaží se zabít i Luise, ale ten mu dá stejně jako Churchovi injekci morfia. Přes tohle všechno si Luis nedá říct a na Mikmácké pohřebiště dojde pohřbít svoji ženu Rachel…

Horor je výborně napsaný. Je v něm zachycený každý detail. V knize jsou dokonale popsány pocity hrdinů. I když se mi hlavou promítalo, že to je nereálné, nemohla jsem si pomoci. Tajil se mi dech a běhal mi mráz po zádech. Přesto jsem se od knihy nedokázala odtrhnout.

řbitov zvířátek

Komentáře (1)

Dětství

Dětství je bezpochyby nejkrásnějším obdobím lidského života. Je to období, kdy všechny dospělácké starosti házíme za hlavu. Období, kdy prostě máme jenom své kamarády a nic jiného nás nezajímá. Bohužel dnešní děti se příliš brzy chtějí podobat dospělým. Neváží si dětství. Nechtějí být dětmi. Mně už je vlastně skoro osmnáct, a teprve teď mi dochází, že jsem si své dětství dostatečně neužila. Někdy bych se chtěla aspoň na malou chvíli vrátit, jenže to bohužel nejde. Je už pozdě. To, jak jsme žili nezměníme, ale můžeme ovlivnit to, jak budeme žít dál. (Celý příspěvek…)

Komentáře (0)

Facebook

Facebook – jeden z nejrozsáhlejších a nejvyhledávanějších internetových portálů, kde se mladí lidé z dnešní generace (a nejen oni) virtuálně „scházejí“, baví se spolu, povídají o svých zážitcích, ukazují své fotografie téměř celému světu. Kdo dneska není zaregistrovaný na facebooku – jako by nežil. Mladí tam tráví hodiny a hodiny. Používají všemožné aplikace, nahrávají tam své fotografie, videa, dělají si různé testy (kteří vymýšlí ostatní uživatelé), přidávají se do různých skupin, stávají se fanoušky určitých věcí, lidí, kapel, stylu muziky, a tak dále…těch možností, co se dá dělat na tomto webu, je spousta. (Celý příspěvek…)

Komentáře (0)

Mandrage a jejich „super“ texty..

Tak…nedávno se tady v nedaleké vesnici konal festival. Hlavním trhákem měla být plzeňská rock´n´rollová kapela Mandrage. Všichni s napětím čekali, až spustí…všichni byli tak zvědaví. A taky většina asi byla spokojená s jejich vystoupením. Upřímně…skvělá show, to se musí nechat – Kluci blbli na pódiu, dokázali rozdovádět spoustu lidí..Líbilo se mi, že tam nestáli jak tvrdé „Y“. Ale to bylo asi tak všechno. Jasně, některé písničky byly i k poslechu, kluci hráli opravdu dobře, ale co mě fakt mrzí, tak ty jejich vyloženě stupidní texty. Nejhorší ze všeho mi přišla písnička „Sluníčko“, nemůžu si pomoct, ale když jí začali hrát, tak jsem na ně koukala div ne s otevřenými ústy a asi dost divným výrazem. Když vám někdo zpívá písničku, kde refrénem jsou slova „sluníčko, sluníčko, sluníčko…sluníčko, sluníčko, sluníčko“, tak to mi přijde dost ujetý teda. Ještě do toho přidejte větu „já jsem boží hovádko, ty však lidské hovádko jsi“, tak o čem ta písnička teda je? Ve dvě a půl minutě dlouhý písničce se 26x zopakuje slovo „sluníčko“…a to pomíjím, že tam neustále opakují větu: „říkala, že ji trápí cosi“..udělejte si názor sami, ale tohle je takových 85% z celý písničky…Promiňte mi jednu hloupou otázku…Jak vypadá vadná žena? (písnička „Hledá se žena“)…

Omluvám se za takto krátký článek plný kritiky, ale víc už asi nelze dodat…jen možná podotknu, že jedna z povedených písniček je například píseň „Kapky proti slzám“, a to hlavně po instrumentální stránce…to samé „Hledá se žena“…ale ten text…

slunicko

Komentáře (1)

Jiří Schelinger

Jeden z českých „velikánů“…bylo mu třicet let když zemřel, ale jeho jméno zná snad každý.

Jiří Schelinger – zpěvák, hudebník, skladatel – dodnes se v rádiích hrají jeho velké songy – Jahody mražený, Jsem prý blázen jen, Alchymista, Což takhle dát si špenát, Šípková Růženka, Zemětřesení,  René,já a Rudolf, a v neposlední řadě i Holubí dům. Zahrál si i ve filmech Trhák a Romance za korunu. (Celý příspěvek…)

Komentáře (0)

Keyboard Yamaha PSR-550

psr-5503

Dnes už asi ne zrovna nejlepší klávesy, přesto se s nimi dá zahrát spousta věcí, a nechybí jim řada funkcí. Já osobně tyto klávesy vlastním asi pět let, ale celkově jako na klávesy hraju už desátým rokem. Z toho už rok v kapele. Spousta klávesáků vlastní nejméně dvoje klávesy. Myslím, že mně stačí jedny, nedokážu si totiž představit co bych s těma druhýma dělala. Pokud totiž ty jedny klávesy výborně ovládáte (jakože si myslím, že Yamaha PSR-550 jsou na ovládání celkem jednoduché), zmůžete s nimi spoustu věcí. Nedávno jsem se setkala s klávesami Yamaha PSR-1100. Chvíli jsem si s nimi tak hrála, než jsem pochopila kde co najdu. V podstatě jsou všechny klávesy typu Yamaha založeny na stejném principu.
S těmito klávesami jsem vcelku spokojená, ale novým bych se rozhodně nebránila:). Mám pocit, že tyto klávesy se už ani nevyrábějí a seženete je jedině v nějakém bazaru, nebo na inzerát. Dneska za ně můžete dát takových 5 nebo 6 tisíc. Ale viděla jsem i inzerát, kde je dotyčný prodával za 9 tisíc.
Klávesy Yamaha doporučují zejména základní umělecké školy, protože se lehce ovládají. Začátečníci se na nich lehce naučí. Můj otec je třeba proti klávesám typu Yamaha. Říká, že mají strašně umělé zvuky. Spíše preferuje klávesy typu Casio, Korg. Co se týče kláves typu Casio – nesdílím jeho názor. Ale Korg….hm…:) to jsou ale klávesy v ceně několik desítek tisíc až 200 tisíc.

Co všechno umí klávesy PSR-550?

  • Klaviatura nástroje má 61 kláves s úhozovou citlivostí
  • K dispozici je 713 rejstříků hudebních nástrojů (219 panelových,14 bicích a 480XG)
  • Automatický doprovod nabízí 112 stylů (můžete si je upravovat, nebo vytvářet své vlastní)
  • Lze nahrávat celé skladby na diskety
  • V klávesách je zabudováno 128 pamětí (banky), kdo kterých můžete ukládat panelová nastavení a pak je vyvolat jediným tlačítkem
  • Disketová mechanika
  • MIDI
  • 220 skladeb Music Database
  • lze připojit pedál (pro funkci sustain, spuštění a zastavení doprovodu, přepínání mezi bankami,…)
  • samozřejmě vstup na sluchátka
  • 6x baterie – přes které lze hrát, ale rychle se vybíjejí. Je tudíž lepší hrát přes adaptér
  • Lze rozdělit klávesnici na dvě části – jednou rukou můžete hrát jiný nástroj než druhou (např. pravou housle, levou tahací harmoniku)
  • Transpose – můžete posunout tónovou výšku nástroje nahoru a dolů až o jednu oktávu po půltónech
  • Tempo lze měnit v rozmezí 32-280 dob za minutu
  • Různé digitální efekty
  • Metronom

…a spoustu dalších funkcí….

A nevýhody?

  • Váha něco přes 10 kg (což se pěkně pronese, pokud je pořád někam přemisťujete)
  • Postarší typ
  • Pokud se vám vybijí baterie, smažou se vám registrační paměti (respektive to co v nich máte nahráno)
  • Mohl by být integrován stereo výstup

Komentáře (2)